Patříte mezi lidi, které už omrzela Šumava? Myslíte si, že zde není již co objevovat? Možná se pletete. Šumava otevírá své brány a navíc se již nemusí jednat pouze o naši stranu. Česká strana Šumavy se propojuje se stranou německou a tak vzniká unikátní systém jak pro lyžaře sjezdové, tak pro běžkaře.
Výchozí bod? Železná Ruda
Železnorudsko a jeho blízké okolí se nemůže chlubit tím, že by jeho návštěvnost zrovna raketově stoupala. V posledních letech se odliv návštěvníků projevuje hlavně do alpských zemích, kam míří stále více lidí. Každopádně německá strana již zmiňované Šumavy se chlubí tím, že se čeští návštěvníci, lyžaři a běžkaři se vracejí a naopak i přibývají. Proč se tak děje?
Luxus, ale i divočina
Velikým bonusem pro návštěvníky může být to, že právě zde naleznou jak prvotřídní služby, na které jsou lidé zvyklí z Alp, ale na druhou stranu zde naleznou i v poslední době velmi oblíbenou „divočinu“. Tedy jsou zde opuštěné svahy, na kterých se můžou tzv. freerideři vyřádit. Pro běžkaře je zde také velmi mnoho opravdu dobře upravených běžeckých tras, ale opět je zde „druhá strana mince“. Tedy mnoho míst, které jsou prázdné, bez lidí a lákají za opravdovým dobrodružstvím.
Pokud vás tyto informace zaujali, určitě si můžete říkat, že je to vše sice hezké, ale těžko se v Německu domluvíte. Budete se divit, ale skoro v téměř každé restauraci, obchodě nebo u vleků a lanovek, naleznete český překlad a mnohé informace v češtině. I mezi návštěvníky naleznete mnoho krajanů, v poslední době je tvoří až jedna třetina všech turistů, lyžařů a běžkařů.
Dopravní spojení? Vlakem!
Nemusíte mít obavy ani o spojení. Doprava automobilem je v poslední době drahá, ale i to nemusí být problém. Velmi výhodné nabídky nabízí České dráhy. Tedy vyplatí se cestování vlakem. Máte možnost využít přímé vlaky až do Železné Rudy, kde navazují ostatní vlaky jak do Německa, ale i autobusy nebo skibusy. Je zde vytvořena velmi dobře navazující síť spojení, kterým se dostanete pravidelně a v podstatě kamkoliv za velmi dobrou cenu a výhodných podmínek.
Jeden komentář u “Dvě tváře Šumavy”