Když je to poprvé – díl 5. Společná budoucnost

Kdysi jste započali milostný vztah s dnes již neodmyslitelnou osobou Vašeho života a chcete se pustit do společného žití v jedné domácnosti? Pak si rozhodně nezapomeňte uvědomit, co od soužití očekáváte. Dnes jsou stále častější případy, že se pár po chvíli společného života v jedné domácnosti rozešel či rozvedl, protože se vzájemně nesnesli a příčili se jim praktiky a zvyky toho druhého. Každý pár by se spolu měl naučit žít …a společné žití není ani tolik o změnách, jako spíše o toleranci.

Rozdílné představy

Váš vztah byl ideální až do doby, kdy došlo na zařizování společného domova? Každý máme jiný vkus a rozdílné názory – a že se neshodnete na úplně každé věci, ovšem ještě neznamená, že se hned musíte rozcházet. V mnoha případech lze oba názory skloubit v jeden a vytvořit tak vysněný domov pro oba (např. při zařizování koupelny, obýváku, výchově dětí apod.).

Často se ovšem stává, že jeden či druhý (většinou jsou to však ženy) zkrátka nesnese např. barvu, kterou by rád ten druhý …v takovém případě je třeba volit barvu, která bude vyhovovat oběma … A stejné je to i s výchovou dětí – ty většinou bývají více vázány na matku, a tak si matka myslí, že ví, co je pro ně nejlepší, i když to v nemálo případech nebývá pravda.

Ústupky neznamenají slabost!

V některých věcech je zkrátka potřeba udělat ústupky …ne vždy a rozhodně by je neměla dělat pouze jedna strana. Velkou roli zde hraje umíněnost …oba dva si totiž myslí, že to vědí nejlépe – ale už málokdy jim dochází, že spojením názorů by mohli vytvořit něco, co se bude líbit oběma a zároveň to bude efektivnější.

Ne vždy může být vše podle našich představ a ne každému se musí líbit to, co se líbí právě Vám. Proto je nedílnou součástí společné domácnosti nejenom tolerance, ale i ústupky.

Musí to být vyvážené …

Pokud jste se naučili dělat ústupky a zároveň jeden druhého tolerovat ve všech směrech, je vše na dobré cestě …nicméně, tyto „oběti“ by měly být stejné na obou stranách, aby oba „žili ve stejné úrovni“ – pokud totiž dělá ústupky pouze jeden (a je jedno, jestli muž nebo žena), že to špatné, protože nemusí být spokojen/a. Ústupky by zkrátka měly dělat obě strany ve stejném počtu, ale i ve stejném rozsahu.