Pomocník nebo škůdce?

Pomocník nebo škůdce?

Ve většině dnešního světa je používána stále modernější a modernější elektronika a technika. Zejména pak počítače, které během několika let prorazily v celém světě a je jimi řízeno mnoho zařízení. Dnešní mládež alespoň většinu těchto vymožeností vítá, starší ročníky je zase naopak zavrhují – důvodů je mnoho …k těm zásadním patří bezesporu složitost nových zařízení, a neméně podstatným důvodem je úbytek pracovních míst.

Každodenní sebedestrukce

Autor obrázku: Tom a_few_years_beyond_21

I když dnes patří neodmyslitelně počítače, notebooky, tablety, mobily apod. k našemu životu, ať už osobnímu nebo pracovnímu, je nutno si uvědomit, že všechny tyto přístroje poškozují naše tělo. Záření, které z nich vychází, způsobuje impotenci, kvůli čemuž také dochází k úbytku narozených dětí. Zrovna tak mohou ale trvale poškozovat náš mozek, zejména pak při častém telefonování mobilním telefonem.

Práce ubývá

Nikdo se nemůže divit zejména starším lidem, že nadávají na dnešní moderní techniku, která dokáže v mnoha směrech zastat i práci desítek lidí, a tím jejímu provozovateli výrazně ušetřit.

Samozřejmě, že by i lidé měli mít pochopení, že každý podniká takové kroky, jež jsou pro něj nejlepší – zejména při ztrátě zaměstnání to jde ovšem velmi těžko, ne-li vůbec. I tyto moderní složky ovšem přináší mnohé výhody, které bohužel velká spousta lidí přehlíží – buď tyto přínosy nevidí, anebo je vidět nechtějí.

Stálá modernizace

Autor obrázku: Steve Jurvetson

Každou chvíli se něco modernizuje. Nemusí to být vždy budovy, ale i nahrazování lidské pracovní síly technikou, která všechny zastane, a to ještě spolehlivěji. Namísto pěti pracovišť a padesáti pracovních míst, postačí jedna velká centrální místnost a jeden jediný pracovník, který zvládne sám, pomocí počítačů, řídit všech pět dřívějších pracovišť. Pravdou ovšem je, že modernizaci se svět neubrání, ať chce nebo ne a bude k ní tak docházet dnes a denně.

Mohou i rozvracet rodinu

Mnozí vymoženosti dnešního světa vítají, ovšem nejenom starší ročníky, ale i rodiny, zejména pak matky, tyto věci někdy i zavrhují, neboť nezastavitelný vývoj, který postihuje celý svět, může i škodit dnešní mládeži nejenom ve studiích. Někdy mohou i pozměnit celkový vývoj osobnosti člověka a změnit tak postoje nejenom k rodičům a sourozencům, ale i k ostatním lidem a okolnímu světu.

A co takhle auto poháněné párou?

A co takhle auto poháněné párou?Když si to tak frčíte stopadesátkou po dálnici ve svém klimatizovaném bouráku, napadlo vás někdy, že auta mají za sebou už více jak dvě sta let? Když se kouknete na to svoje, zní to asi neuvěřitelně, ale je tomu skutečně tak, navíc už v prvopočátcích automobilismu v tom dokonce mají prsty Češi. Samozřejmě, před těmi dvě stě lety to byly parní stroje jedoucí pomaleji než běžně jdoucí člověk, ale mezi automobily je řadíme.

Historicky prvním autem byl tříkolový parní vůz Francouze Nicholase Josefa Cugnota z roku 1769, který měl sloužit vojenským účelům a to k přepravě munice a dalších zásob. Stroj uměl vyvinout rychlost až devět kilometrů za hodinu a doba jízdy byla okolo čtvrt hodiny, po kterých se muselo počkat až se v malém parním kotli vyvine potřebný tlak na další jízdu.V roce 1770 postavil Cugnot vylepšenou verzi prvního stroje a přestože rychlost byla velmi malá, tohle monstrum bylo schopné prorazit cihlovou zeď, což se stalo roku 1771 a byla historicky první dopravní nehoda. Jeho vynález se nesetkal s úspěchem a ani s využitím, byl pouze vystavován jako zajímavost a ještě dnes ho můžete vidět v Pařížském Muzeu umění a řemesel. Nebyl ale jediný, ještě za Cugnotova života jezdil v Anglii parní kočár konstruktéra Richarda Treivithicka. Na tom bylo zajímavé to, že měl primitivní převodovku. Česká kapitola v prvopočátcích automobilů se napsala roku 1815, kdy znamenitý konstruktér Josef Božek sestrojil parní vůz pro tři osoby, který se ale také nesetkal s úspěchem a Božek své auto rozbil poté, co mu na předváděcí akci ukradli pokladnu s penězi. Automobily v téhle době byly brány spíš jen jako něco zajímavého, jako něco co se ukazuje na náměstích pro zábavu a i když by se pro ně praktické využití ve své době našlo, právě doba kdy lidé využívali k dopravě koně mohla za to, že se na ně lidé dívali nevěřícně a odsoudili všechny tehdejší modely k neúspěchu.

Prvním parním vozem který byl využíván, byl parní vůz Francouze Amédée Bollée, který ho vyrobil roku 1873, tedy v době kdy už byl vynalezený spalovací motor. Jeho první auto mělo oproti jeho předchůdcům jednu věc kterou známe z dneška a tou je volant, do té doby se vozy ovládaly pákami. Jeho vůz byl na svou dobu rychlý a dobře ovladatelný a to vše přenesl do svého druhého vozu, který dosahoval rychlosti nad třicet kilometrů v hodině a byl využíván armádou, ale majetnějšími civilisty, kteří si mohli toto několika tunové monstrum dovolit.

Zní to neuvěřitelně, ale parní automobily se vyráběly až do třicátých let dvacátého století a to především jako náklaďáky, které měly využití i u nás, protože mezi lety 1924-1935 se ve Škodových závodech vyráběla podle anglického modelu Škoda Sentinel. Ty byly v provozu v Praze až do poloviny padesátých let, za což může i druhá světová válka, za které byl benzín nedostatkové zboží a dokonce i benzínová auta byla předělávána na parní pohon.