Jsou úspěšní, jsou slavní a většině případů je máme rádi, jsou našimi idoly, naší potěchou, jednoduše milujeme celebrity. Až do té doby než se podíváme na jejich platy, pak přichází na řadu naše stará dobrá česká závist. A nebo taky ne, vždyť mi jim odpustíme třeba i vraždu a navíc jim v mnoha případech není co závidět.
Naše české hvězdičky berou na naše poměry dost, ovšem na poměry světové až směšně málo. Pokud bychom brali jejich plat, tedy to co si vydělají ve svém stabilním angažmá například v divadle nebo televizi tak je to ještě méně a dokonce byste s nimi mohli začít i soucítit. Nemáme na mysli samozřejmě velikány jako Karel Gott, Karel Roden, nebo Lucie Bílá, ale normální české celebrity, které znáte velmi dobře, ovšem nevidíte je v každé reklamě, nebo v porotě televizní soutěže. Například taková Bára Hrzánová, nebo Radek Holub dostávají od svého domovského Divadla na Jezerce v Praze necelých třináct tisíc korun, což je v dnešní době hodně málo a je to průměrný plat dělníka. Nebo možná špatně placeného dělníka. Tedy jistě, mají ještě příjmy odjinud, z jiných angažmá, z účinkování v televizi, takže hlady opravdu netrpí, ale i tak nám přijde pro známého herce plat okolo třinácti tisíc trochu málo. Divadlo holt v dnešní době příliš netáhne, byť je to paradoxně ta nejlepší ukázka hereckého umění, protože oproti hraní před kamerou se v divadle nedá natáčet scénu dvacetkrát, neexistuje střih a musíte umět celý text nazpaměť. U filmu se vám stačí naučit to, co bude ten den točit. Překvapivé je, že i známější herci berou docela málo, tedy zůstaneme-li u divadla. Co takový Ivan Trojan, Martha Issová, nebo veleznámý Zdeněk Svěrák? Ti mají ze svých domovských divadle příjmy lehce nad dvacet tisíc, což už je opravdu překvapující. Na druhou stranu, zrovna tito herci jsou docela vytížení v televizi, filmu i jinde, takže si myslíme, že svou divadelní gáži berou jako takový příjemný bonus. V nejprestižnějším divadle u nás, tedy v tom Národním, pak berou velmi známí herci jako Iva Janžurová, nebo Miroslav Donutil, něco okolo třiceti tisíc měsíčně. Málo? Rozhodně ne, ale čekali bychom, že v tak prestižním angažmá a velkými jmény budou brát daleko více, i průměrný fotbalista z posledního klubu v tabulce bere více. A v porovnání třeba s Davidem Beckhamem, který si ročně přijde na čtyřicet miliónů dolarů se můžeme nad platy herců v divadlech jen pohrdavě uchechtnout. Mimo jiné, ano, David Beckham je stále fotbalistou s nejvyššími příjmy i přesto, že už nepatří mezi špičku a v USA je fotbal, neboli soccer, stále neoblíbený sport. Umí se prostě prodat, jeho reklamní smlouvy jsou uzavřeny na ty nejvyšší částky (například s firmou Adidas má nejlépe placený kontrakt v historii) a po odchodu do USA se z něj spíše než fotbalista co měl tamní kopanou pozvednout na stejnou úroveň jako ostatní americké sporty, stala hollywoodská celebrita. Ale platech fotbalistů si řekneme třeba jindy.
Jak jsme se tedy dozvěděli, základní platy českých herců nejsou nikterak velké a proto je nezatracujme, když si chtějí přivydělat rolí v nějakém televizním seriálu, u kterého byste si raději vypíchli oko, než se na něj dívali. Každý se stará, jak umí. A kdo že je tedy nejlépe placenou celebritou u nás? Pokud bychom brali Čechy ve světě, byli byly by tam samozřejmě jiná čísla, například Petr Čech si přijde na ročně na téměř stopadesát miliónů korun ročně. Když zůstaneme u nás, odpověď je jasná. Ano, žebříčku stále kraluje známý likvidátor sportovních vozů Leoš Mareš, který si ročně přijde na skoro padesát miliónů (bez pár drobných). Jeho průměrná gáže za jedno moderování bývá asi tolik, jako měsíční plat dobře placeného manažera a například kolegové z populárních soutěží, které vidíme dnes a denně na televizních obrazovkách mu můžou se svými pár milióny ročně jen závidět.
