Štítek: automobil

Auto – Nové, v autobazaru nebo ze zahraničí?

autoMnozí odborníci tvrdí, že právě teď je ta nejvhodnější doba, kdy si pořídit nový automobil. Samozřejmě bychom mohli polemizovat, protože takových doporučených rad a vhodných situací bylo. Jenomže co když na tom přeci jen něco bude?

Nové je nové

Kdo má nový automobil, nemůže si jej vynachválit. Vše funguje perfektně jak má, s ničím není problém a jízda v něm je radost. Samozřejmě si v okolí si mnozí všimnou a vaše ego může růst. Muž si jej přeci rád zvýší a nový automobil je ten nejlepší prostředek k tomu. Jenomže otázka je, kde vzít peníze na vysněný automobil? S tím vám momentálně neporadíme.

Nový automobil se v současné době opravdu vyplatí pořídit. Automobilky se totiž snaží své ceny snížit a stlačit na minimum. Tím pádem máte možnost si pořídit nový vůz za pravdu nízkou cenu. Je ale třeba upozornit na to, o jaký vůz se jedná. Bohužel se bavíme o vozech nejnižší a nejlevnější třídy. Malé automobily, nízká spotřeba a to mnohým stačit nemusí.

Autobazar – střední cesta

auto-2Kdo hledá v autobazarech něco v dobrém stavu za přijatelnou cenu, hledá dobře. Právě nyní se vyplatí si pořídit vůz v autobazaru. Ale pozor! O jaký vůz jde? Nejvýhodnější koupě v autobazaru se jeví pro automobily střední třídy. Je jich dostatek, v dobré kvalitě a technickém stavu za výhodné ceny. Především automobily ve verzi kombi. Poměr ceny/kvalita/výkon se v autobazarech opravdu nejvýhodnější.

Vozidlo hledejte ve známých a kvalitních autobazarech, kde se můžete ujistit s dodržením zákonných postupů a nemusíte se bát kradených, nekvalitních nebo nějak upravených vozů. Dbejte na klientskou přívětivost, hodnocení zákazníků a pozici bazaru na trhu. Náhradní díly najdete za super ceny v autovrakovištích.

Luxus hledej jinde

Pokud by vaše ego rádo něco na vyšší úrovni, pak je třeba hledat jinde. Automobily vyšší třídy, jeepy nebo nějaké sporťáky u nás také naleznete, ale ne tak výhodně. Nejlepší a nejvýhodnější cena pro koupi tohoto vozu se jeví nákup v zahraničí. Dočkáte se dobrého přístupu, skvělého technického stavu a výhodné ceny. Ovšem dbejte na bezpečná pravidla koupě v zahraničí a pečlivě se informujte, jak takový obchod probíhá a kde si vozidlo pořídit.

V zajetí rychlosti

Rychlostní rekord drží ještě stále pseudoautomobil Thrust SSC (Thrust Super Sonic Car), když dosáhl v roce 1997 rychlosti 1228 km/h a zároveň překonal i rychlost zvuku. Tuto pozemní raketu poháněly dva motory stíhaček F-4 Phantom II, které vyvinuly tah 223 kN a spálily okolo 18 litrů paliva za sekundu. Kdobychom to měli přepočítat, vycházelo by to cca na 5500 litrů na 100 kilometrů. Zrychlení taky stojí za zmínku: za 4 s na 160 km/h a na kulatých 1000 km/h se Thrust SSC dostal za pouhých 16 sekund. Kola byla zhotovena ze speciální slitiny hliníku, aby vydržela až 9 500 otáček za minutu. Zajímavé je, že už patnáct let nikdo tento rekord nepřekonal. Pokusí se o to ale ten samý tým jako v případě Thrust SSC, který připravuje vůz Bloodhound SSC, který má jet rychlostí až 1600km/h

[youtube id=“gaGO-we-Fag“ width=“600″ height=“350″]

Královská soutěž Formule 1

Automobilové závody. Zúčastnit se jich je obrovský adrenalin, ale nám obyčejným lidem dávají pěknou dávku adrenalinu i když se na ně díváme s lahváčem z gauče. Králem mezi automobilovými závody je jistojistě Formule 1. Pokud máte jiný názor, hádat se s vámi nebudeme, protože máme pravdu. Takže jak to tedy s formulemi a závody je?

Soutěž Formule 1 byla založena roku 1946, ale co se týče automobilových závodů, jejich historie sahá až do osmdesátých let 19. Století, kdy byly ve Francii pořádány smíšené závody pro různé typy automobilů a na různý typ pohonu. Na přelomu 19 a 20 století se pak ale pořadatelé těchto soutěží rozhodli dělit auta podle hmotnosti (první technické omezení na světě), čímž vyřadili automobily poháněné jinými motory než spalovacími. K začátku dvacátého století se také vztahuje první předchůdce dnešních závodů, čímž byl Gordon-Bennetův pohár (1900-1905), který odstartoval profesionální soutěže, jak je známe dnes.

V roce 1906 uspořádal francouzský autoklub Velkou cenu francouzského autoklubu, který ve své první sezóně dodržoval pouze stávající technické omezení, tedy že auto nesmí mít větší hmotnost než jedna tuna. V dalších sezónách ale přibýval další omezení, jako maximální spotřeba, minimální hmotnost atp. Tato cena se jezdila až do roku 1909, kdy se soutěž na dva roky přerušila kvůli nezájmu automobilek. Automobilový průmysl byl ještě v plenkách a účast v těchto soutěžích pro ně byla příliš nákladná. Velká cena francouzského autoklubu se do první světové války jela už jen sporadicky (3x). Po první světové válce, ve dvacátých letech, se soutěž přejmenovala na Formule Grand Prix. Závody se jezdily pravidelně, ale stále neměly status mistrovství světa. To se změnilo až o mnoho let později, po druhé světové válce. A dostáváme s k Formuli 1.

Po válce vznikla Formule A. Sice neměla stále status mistrovství světa, ale stala se základem pro vznik Formule 1. To se stalo v roce 1947, kdy vznikl nápad uspořádat mistrovství světa, Formule A byla přejmenována na Formuli 1 a vznikla i nižší série Formule 2. Následně v roce 1949 bylo ustanoveno sedm velkých cen (Grand prix), které se staly součástí závodů mistrovství světa. A úplně první z nich byla Velká cena Velké Británie v roce 1950. Od roku 1958 pak vznikl i pohár konstruktérů. První šampionáty byly zcela pod nadvládou značky Alfa Romeo, s modelem 158 vyhrál Giuseppe Farina úplně první šampionát. Hned následující rok vyhrála opět Alfa Romeo, konkrétně Alfa Romeo 159.

Závody Formule 1 pak až dodnes doznávaly řadu změn, hlavně technického rázu. Ale řešilo se i v pozadí, například známé spory mezi FOCA a FISA o příjem z televizních přenosů. A největší rekordman? Samozřejmě Michael Schumacher, se svými sedmi tituly. Ovšem jeho stáj Ferrari ho překonává více než dvojnásobně, jelikož pohár konstruktérů jí patřil šestnáctkrát.

God save the Queen!

Co když je pilot Formule 1 hudební talent, ale nemá k dispozici žádný nástroj? Prostě si poradí, protože je kreativní. Pokud chcete být taky kreativní, můžete si přečíst náš článek, nebo se podívat na video. A nejlepší bude, když uděláte obojí.

[youtube id=“MGEqlNU30Tg“ width=“600″ height=“350″]

Bloncka v autoškole

Dnešní video je sice polsky, ale myslím že to vůbec nevadí, i když třeba nerozumíte všemu, stačí se jen kochat řidičským „uměním“. Blondýny přece nejsou blbé, vždyť se stačí třeba podívat na Kristýnu Kočí a člověk si musí říct, že blondýny jsou naopak velmi inteligentní! Ale tahle slečna tenhle názor docela potvrzuje…

[youtube id=“OZiLg5CfqH0″ width=“600″ height=“350″]

 

Jak je to vlastně s airbagy?

Airbag v autě dneska bereme jako běžnou věc. Ale víte jak vůbec funguje a jaká je jeho historie? Víte o tom, že podobný airbag jako ve vašem autě se užívá i v kosmonautice nebo letectví? Pojďme se společně podívat do historie těchto vzduchových polštářů, které chrání naše životy už čtyřicet let.

Airbag je vak, který vám v případě nárazu zabrání v tom, abyste si vytřískli zuby o palubku. Nutno říct, že pouze v kombinaci s bezpečnostními pásy (i když ne vždy tomu tak bylo), protože bez nich by vám mohl třeba i zlomit vaz. I s pásy vám ale solidně zmaluje ciferník. Při nárazu zaznamenají akcelerometry náraz a elektronika aktivuje chemickou reakci, při níž vznikne plyn, který nafoukne do té doby složený vak do cca 40 milisekund. Po dalších cca 0,3 sekundách se zase vyfoukne, aby vás nezadusil, nebo jednoduše, abyste mohli co nejdříve opustit vozidlo.

[youtube id=“A2fAgW_1nD0″ width=“600″ height=“350″]

Přitom airbag původně pochází z malých letadel (kde se dodnes využívá), kde ale pracoval na trochu jiném systému. Airbag jak ho známe dnes vynalezl v roce 1952 John Hetrick, ovšem musel čekat až do roku 1967, kdy Allen Breed prodal firmě Chrysler svůj návrh senzoru pro detekci nárazu. V roce 1970 americká National Highway Traffic Safety Administration požaduje, aby byly nové vozy od roku 1974 vybaveny nějakým pasivním zařízením pro zvýšení bezpečnosti. Po pár zkušebních modelech od Fordu pak přichází General Motors a v roce 1972 spatřil světlo světa první sériově vyráběný vůz se zabudovanými airbagy, kterým byl Chevrolet Impala model 73. V dalších letech je pak nabízeli jako dodatečnou výbavu další americké značky automobilů, nicméně nesetkávaly se s velkým úspěchem. Američané bezpečnost v autech příliš neřešili a airbag jim byl dokonce představován jako náhražka bezpečnostních pásů (které se také příliš nepoužívaly). Až v roce 1981 skončila fáma, že airbag je náhražkou bezpečnostních pásů. V tom roce vybavila automobilka Mercedes-Benz svůj model W126 airbagy, které byly napojeny na bezpečnostní pásy a to tak, že při detekovaném nárazu senzory předepjaly pásy a následně vystřelily airbag. Roku 1988 pak přichází první firma, která všechna svá auta vybavuje v základní výbavě airbagem a je jí Chrysler. V roce 1995 pak přišla novinka v podobě bočních airbagů (do té doby byly pouze ve volantu, někdy i u spolujezdce) se kterou přišla automobilka Volvo s modelem 850. S hlavovými airbagy pak přišlo BMW v roce 1998. Menší perličkou je to, že při zkouškách airbagů byli požívání živí vepři, když Volvo v roce 1975 testovalo jak airbag působí na nepřipoutané.

Podobný airbag jako máte v autě má své uplatnění i v kosmonautice, ačkoli teda podobný je trochu přehnaný výraz. Má podobný princip, ale je to samozřejmě něco zcela jiného. Používá se pro zmírnění dopadu přistávajících kosmických sond, například už v roce 1966 ho použily sondy Luna 9 a Luna 13, když přistávaly na povrchu měsíce.

Airbag je samozřejmě skvělá věc, ovšem menší postavy a hlavně děti s ním mají problémy a může jejich nehodu spíš ještě zhoršit. Proto je airbag předmětem neustálého zkoumání a testování, protože bezpečnost v automobilu je velmi důležitá.

A co takhle auto poháněné párou?

A co takhle auto poháněné párou?Když si to tak frčíte stopadesátkou po dálnici ve svém klimatizovaném bouráku, napadlo vás někdy, že auta mají za sebou už více jak dvě sta let? Když se kouknete na to svoje, zní to asi neuvěřitelně, ale je tomu skutečně tak, navíc už v prvopočátcích automobilismu v tom dokonce mají prsty Češi. Samozřejmě, před těmi dvě stě lety to byly parní stroje jedoucí pomaleji než běžně jdoucí člověk, ale mezi automobily je řadíme.

Historicky prvním autem byl tříkolový parní vůz Francouze Nicholase Josefa Cugnota z roku 1769, který měl sloužit vojenským účelům a to k přepravě munice a dalších zásob. Stroj uměl vyvinout rychlost až devět kilometrů za hodinu a doba jízdy byla okolo čtvrt hodiny, po kterých se muselo počkat až se v malém parním kotli vyvine potřebný tlak na další jízdu.V roce 1770 postavil Cugnot vylepšenou verzi prvního stroje a přestože rychlost byla velmi malá, tohle monstrum bylo schopné prorazit cihlovou zeď, což se stalo roku 1771 a byla historicky první dopravní nehoda. Jeho vynález se nesetkal s úspěchem a ani s využitím, byl pouze vystavován jako zajímavost a ještě dnes ho můžete vidět v Pařížském Muzeu umění a řemesel. Nebyl ale jediný, ještě za Cugnotova života jezdil v Anglii parní kočár konstruktéra Richarda Treivithicka. Na tom bylo zajímavé to, že měl primitivní převodovku. Česká kapitola v prvopočátcích automobilů se napsala roku 1815, kdy znamenitý konstruktér Josef Božek sestrojil parní vůz pro tři osoby, který se ale také nesetkal s úspěchem a Božek své auto rozbil poté, co mu na předváděcí akci ukradli pokladnu s penězi. Automobily v téhle době byly brány spíš jen jako něco zajímavého, jako něco co se ukazuje na náměstích pro zábavu a i když by se pro ně praktické využití ve své době našlo, právě doba kdy lidé využívali k dopravě koně mohla za to, že se na ně lidé dívali nevěřícně a odsoudili všechny tehdejší modely k neúspěchu.

Prvním parním vozem který byl využíván, byl parní vůz Francouze Amédée Bollée, který ho vyrobil roku 1873, tedy v době kdy už byl vynalezený spalovací motor. Jeho první auto mělo oproti jeho předchůdcům jednu věc kterou známe z dneška a tou je volant, do té doby se vozy ovládaly pákami. Jeho vůz byl na svou dobu rychlý a dobře ovladatelný a to vše přenesl do svého druhého vozu, který dosahoval rychlosti nad třicet kilometrů v hodině a byl využíván armádou, ale majetnějšími civilisty, kteří si mohli toto několika tunové monstrum dovolit.

Zní to neuvěřitelně, ale parní automobily se vyráběly až do třicátých let dvacátého století a to především jako náklaďáky, které měly využití i u nás, protože mezi lety 1924-1935 se ve Škodových závodech vyráběla podle anglického modelu Škoda Sentinel. Ty byly v provozu v Praze až do poloviny padesátých let, za což může i druhá světová válka, za které byl benzín nedostatkové zboží a dokonce i benzínová auta byla předělávána na parní pohon.