Online magazín pro může
Úplně obyčejná nudná ulice v Belgii. Jediné co je na ní zvláštní, je červené tlačítko s cedulí „Stisknutím spustíte drama“. Co se asi stane, když ho jeden zvědavý člověk zmáčkne? Budete valit oči!
[youtube id=“316AzLYfAzw“ width=“600″ height=“350″]
Co myslíte, je taková reklama účinná?
Každý chlap má rád, když má ženu co dobře vaří, každý má rád jídlo „od maminky. A nebo třeba od babičky, ale tam přichází skoro vždy totální přeplnění doplňované poznámkami typu: Asi jsi nemocný, nějak málo jíš.“ Už jste si ale všimli, že třeba pořady v televizi mají téměř výhradně kuchaře muže? Že ti nejlepší šéfkuchaři na světě jsou taky většinou chlapi? Proč tomu tak je, když přece kuchyň je podle tradic ženská záležitost? Jistě, existují chlapi, kteří do kuchyně vlezou jen kdyby tam hořelo, nebo kvůli něčemu z ledničky, ať už je to k jídlu, nebo lahváč. Ale věc je jasná, chlapi jsou lepší kuchaři než ženy.
Pokud žijete v páru (což by se mělo) statisticky častěji vaří vaše křehčí polovička. Bere to jako práci, podobně jako třeba vysávání. Zatímco chlap, který statisticky vaří ne tak často jako žena, chce podat jako vždy co nejlepší výkon, chce z jídla udělat mistrovské dílo na které může být pyšný téměř jako na vlastnoručně postavený dům. Mužské kuchařské mistrovství je závislé taky na tom, že v kuchyni často experimentují a rádi vylepšují úplně obyčejná jídla docela netradičními způsoby, které by ženy nenapadly, protože ty většinou vaří tak jak se to má a jak je to dobré. Naproti tomu muž stráví v kuchyni třeba dvakrát delší dobu a (pokud jídlo svým tuningem nepokazí) když je hotovo, bývá to delikatesa. Na druhou stranu, chlapi narozdíl od žen vyloženě nenávidí tzv. přípravné práce. Škrábání brambor je pro něj otrava. A tady přichází na řadu druhá půlka páru. Pokud si tohle čtete a jste žena, doporučuju jít vašemu alfasamci do kuchyně pomoct právě s těmihle činnostmi. Za prvé ho od nich ušetříte a za druhé spolu strávíte čas a jak je známo, společné vaření utužuje vztah. A rozhodně po nás nechtějte ať umýváme nádobí. Stejně to uděláme, ale neradi a čas strávený touhle činností nám přijde asi jako půlhodina civění do zdi.
Zřejmě to bude v genech, chlapi jsou od přírody hračičkové. Jedna teorie dokonce říká, že muž chce syna víc než dceru ani ne tak proto aby měl pokračovatele rodu, ale proto aby si mohl hrát s jeho hračkami. Ženy bývají praktičtější, takže jídlo je pro ně jen… jídlo (jaký hřích!).
Nic se nemá přehánět, ať už je to sex, chlast, ale i cvičení. Možná to znáte, přijdete do posilovny na svůj pravidelný trénink. Jenže se stane věc, která je pro nás chlapy destruktivní. Kousek od vás cvičí parádní kočka, koukne na vás a lehce se usměje. Je potřeba se pořádně předvést! Nandáte si dvakrát větší zátěž než dáváte běžně a ukazujete svoji býčí sílu, přičemž se snažíte vypadat neodolatelně a náležitě nabušeně.
Existují tři možnosti. Za prvé se kráska do pěti minut sbalí a odejde. Vy si oddechnete, uklidníte se a začnete cvičit jak jste zvyklí. Druhá možnost je nejlepší, dáte se spolu do řeči a po pár sklenkách v baru si večer zacvičíte spolu. Pak ale existuje třetí, nejhorší možnost. Sexy kočka vás má vlastně na háku, jenže váš hormony napumpovaný mozek a prokrvený penis vám nedovolí přestat a vy do toho v posilce bušíte jako Herkules. Holka vypadne, hodí po vás letmý úsměv a vás z přehnané zátěže čeká následující den bolest svalů a stažené šlachy díky čemuž si ani neutřete na záchodě zadek. Čili přetrénování, neboli syndrom přetížení.
Příklad řečený v úvodu byl samozřejmě jenom pro odlehčení, i když, zcela pravdivý. Stejně jako přetrénování. Když se před tréninkem důkladně nerozcvičíte, naložíte tělu příliš velkou zátěž, která neodpovídá jeho stavu a podceníte po – tréninkovou regeneraci organismu, může u vás dojít k přetrénování. Svaly bolí, jsou ztuhlé, mají celkově menší pohyblivost, cítíte se sklesle až apaticky a může se objevit i svalová horečka. A to všechno následujících pár dní. Takové cvičení je zcela neefektivní, protože čas který byste mohli strávit cvičením prochodíte a proležíte v bolestech. Tento stav je samozřejmě nejčastější u začátečníků s nulovými, nebo malými zkušenostmi, ovšem může to potkat i zkušené sportovce. Při takovém stavu je důležité tělo důkladně zregenerovat. Pomůže sauna, masáž, plavání a nezatěžování svalstva. Úplný klid na lůžku není dobrý, protože svaly se musí hýbat a tak byste se měli po nějaké době sem tam protáhnout, ale jen do té míry, do jaké vám to dovolí přetažené svalstvo.
Horší stav může nastat, když děláme jakýkoliv typ cvičení od začátku špatně. I když se budete cítit dobře, trénink se bude horšit až dojde do stavu „mozek by chtěl, ale tělo nemůže“ (podobnost se sexem čistě náhodná). Syndrom přetrénování. Tenhle stav může trvat několik měsíců a v extrémních případech trvá i přes rok. Po tu dobu cítíte nechuť ke cvičení, to co jste kdysi zvládali bez problémů už nezvládáte a když ano, tak s velkými obtížemi. Bušení srdce, rychlost tepu se šplhá do astronomických hodnot už chvíli po začátku tréninku, potíže s dýcháním, častá onemocnění, nechuť k jídlu, ospalost a náladovost. To vše jsou symptomy syndromu přetrénování. Takový stav už je nutné řešit s odborníky.
Nikdy si tedy nenakládejte více než jste schopni zvládnout, dobře se pokaždé rozcvičte a nepodceňujte ani odpočinek a správnou výživu. Machrování před kočkama v posilovně se totiž ne vždy musí vyplatit.
Existují doslova mraky filmů, které na sobě mají nálepku kultovní. Pulp Fiction, Evil Dead, Rambo, Star Wars, jsou jich fakt miliardy. Není taky divu, kult si můžu vytvořit i okolo sousedovy poštovní schránky. Ale jen jednou za pár let se objeví film, který se dá nazvat převratným a který posunul svůj žánr, nebo i celý filmový průmysl někam dál. Jenže pohyblivé obrázky jsou s námi již přes sto dvacet let a v dnešní době je čím dál tím těžší přijít s něčím novým. Toto léto ovšem do kin přijde něco velkého, něco opravdu velkého…
Režisér Ridley Scott je člověk, který za svou kariéru natočil výborné filmy jako Černý jestřáb sestřelen, Thelma a Louisa, Gladiátor, nebo z novějších, Americký gangster. Ty, i když jsou bezesporu výtečnými kousky, ovšem nesahají ani po kotníky dvěma kultům sci-fi žánru a vlastně filmu celkově. Jsou to Vetřelec a Blade Runner.
Blade Runner je čistou esencí cyberpunku, což je odnož sci-fi ve které se objevují převážně hackeři, počítače, nadnárodní korporace chtějící ovládnout svět a její literární podoba je dosti „hardcore“, protože ne každý ji zvládne číst. Ridley Scott ovšem cyberpunkový svět převedl na plátno dokonale a definoval tak jak má vizuálně cyberpunk vypadat. Později vzniklé filmy, videohry a další média z něj poté bohatě čerpaly.
U Vetřelce Ridley Scott zase definoval. A to monster sci-fi horor. A také přivedl na svět dokonalého predátora, jehož vlastní tělo je i dokonalá zbraň. Samotné monstrum je pak uměleckým dílem z dílny H.R. Gigera. Film nabídnul mrazivou atmosféru opuštěné lodi Nostromo někde ve vesmírné zadnici kde „vás nikdo neuslyší křičet“. A to je teda fakt, protože než byste stihli otevřít pusu, rozsekal by vás Vetřelec, nebo se vám na obličej přicucnul facehugger. První „vetřelčí“ film pak dal vzniknout zajímavému universu, ze kterého jsme mohli vidět další tři filmy a tzv. crossovery, tedy Vetřelec versus Predátor (versus člověk). A nyní, po třiceti třech letech se Ridley Scott vrací zpátky k Vetřelcům ve filmu Prometheus. I když teda bacha, přímo o Vetřelce tam nejde a budou tam na ně spíš odkazy. A to je právě to na co fandové čekají, to že se dozví jak to vlastně s vetřelčí rasou je, a že rozlouskneme pár záhad z prvního filmu, jako třeba tu, kdo jsou Space Jockey. Pokud tápete, Space Jockey je ten obrovský mrtvý mimozemšťan sedící u něčeho jako teleskop ve ztroskotané lodi ve které posádka lodi Nostromo našla vetřelčí vejce (a tím to všechno začalo).
Prometheus má premiéru v českých kinech sedmého června a je to něco, co prostě musíte vidět v kině. Doufejme že se Ridley Scott překonal a vytvoří něco stejně převratného jako byl první Vetřelec z roku 1979. A když ne, zaručeně to bude aspoň ohromně kvalitní scífko s vymazlenými efekty.
Tak nám končí zima, ve dne už začíná být docela teplo a vy jste narazili na problém. Všechny trička vám přes zimu někdo zmenšil a v mikině která skryje rozlévající břich se nedá chodit věčně. Nebo jste si řekli, že teď už konečně to svoje břicho trochu zredukujete. Koneckonců, žádný problém, ne? Jenže ne každý je rozený atlet a ne každý má čas chodit několikrát týdně do posilovny. Nejjednodušší způsob, ke kterému navíc nepotřebujete žádné drahé příslušenství je úplně obyčejné běhání.
Na běhu je dobré to, že můžete začít kdykoli, nezáleží na vaší kondici, nebo (nad)váze, důležité je si to jen správně rozvrhnout a zvolit si splnitelné cíle podle toho, jak na tom jste. Pokud samozřejmě nemáte jednu nohu, půl plíce, nebo jiné vážné zdravotní problémy. Stačí si nazout trochu lepší tenisky (můžete samozřejmě zainvestovat do kvalitní běžecké obuvi), obléknout si slušivý outfit (na okouzlení dívek) a vybrat si trasu, ta by měla být spíš měkčí, například lesní cesta.
Pro začátek byste se neměli přepínat. Nemusíte běžet celou dobu, úplně stačí střídavě běžet, střídavě svižně jít, tedy tzv. indiánský běh (kdo v dětství četl Foglara, ten ví). Poměr mezi během a chůzí záleží čistě na vás a na vašich možnostech. Nepřehánět to je opravdu důležité, protože pokud nejste zvyklí, běh může mít negativní vliv na vaše klouby. Na což má taky vliv důkladné procvičení předtím než vyběhnete, minimálně pět, nebo i deset minut si udělejte krátký strečink, nezapomínejte i na protažení rukou, či zad, protože při běhu pracuje celé tělo.
Co tím získáte? Ze začátku bolavé nohy a pálení na plicích. První běh, stejně jako první sex nebývá zrovna ideální, to pravé mistrovství přichází s opakováním. Především je důležité nepočítat hned s deseti kilometry, pro vaši kondici je daleko důležitější doba. Klidně běžte hodně pomalým tempem, důležitý je jen ten pohyb a ne vzdálenost.
Běhání je opravdu pro každého a i pokud u něj vypadáte jako postřelený medvěd v posledním tažení, nestyďte se. Za prvé jste lidem které potkáte ukradení a za druhé to děláte pro sebe a ne pro ně.
Padají vám vlasy? Plešatíte? V lidské populaci panuje přesvědčení, že plešatost, neboli odborně alopecie, je pro muže jeden z největších mindráků který může v extrémních případech vést až k pokusu o sebevraždu. Ale opravdu je to takový problém, že bychom se kvůli tomu my chlapi měli cítit špatně a mít z toho komplexy? Proč? Když stojíte před zrcadlem a snažíte se učesat tak, ať vám neprosvítá mezi vlasy kůže, představte si že místo vás tam stojí ženská. Tomu se říká problém! My muži máme oproti ženám právě tuhle výhodu, můžeme mít nadváhu, můžeme mít plešku a přesto si z toho nemusíme dělat těžkou hlavu. Ale představte si ženskou s vlasovým porostem Kojaka jak stojí v koupelně a pozoruje ručičku na váze která se neúprosně zastavuje okolo čísla sto.
Proč si myslet že plešatost je překážka v úspěchu u žen? Jistě, ne každý má charisma Yula Brynnera, nebo Bruce Willise, ale i tak si za to ženy de facto můžou samy, protože genetickou plešatost, což je jeden z nejčastějších důvodů vypadávání vlasů nám předávají geny z matčiny strany. Navíc, žena která se na vás kvůli vaší plešce dívá s despektem se může jít bodnout. Ženských jsou po světě milióny a velké procento z nich shledává plešaté muže přitažlivé. Ačkoli většina z nich uvádí, že muž musí mít určité charisma a proto je důležité nedělat si z plešatosti těžkou hlavu, na depresi totiž nic charismatického není, to funguje jen ve filmech. Ze svého stavu ať je jakýkoliv musíte vždy udělat přednost. Plešatí pánové ušetří nemalé peníze za holiče, za vlasovou kosmetiku a nakonec i za takovou prkotinu jako hřeben. Ráno se probudíte a nemusíte řešit rozcuchané háro, naleštíte pleš a hurá s úsměvem do světa.
Pokud plešatí být nechcete, stejně jako u všeho se můžete pokusit ji přemoci. Jeden z faktorů vyvolávající padání vlasů je špatná strava. Nadměrné padání vlasů je totiž známka nedostatku určitých vitamínů a minerálů, napři vitamínu B. Na vlasy existuje nepřeberné množství mastí a tinktur, které jsou však různě účinné. Ovšem je třeba je nepodceňovat, některé vlasům opravdu pomohou, ale je třeba je rozlišit od takových, které vydělávají jen na tom, že z toho lidi mají komplexy jako je to třeba se „zázračnými“ tabletami na hubnutí a podobně. Vlasy si můžete také nechat transplantovat, což ale není zrovna levná legrace a výsledek také není vždy uspokojivý.
Ačkoli je plešatost ve většině případů dána geneticky, způsobena věkem, či životním stylem, je třeba také dávat pozor na to, že je to také ukazatel vašeho zdraví, například náhlý úbytek vlasů může být také spojen třeba s rakovinou prostaty. Proto nic nezkazíte, když při rapidním úbytku vlasů navštívíte lékaře. Což je ovšem příliš černý scénář a hlavně pamatujte, přijít o vlasy není konec světa.
Také byste někdy nejraději strčili hlavu kdo ví kam? Tento maník to vzal vážně, podívejte se na ty nejbizarnější způsoby jak ukrýt svou hlavu.
[youtube id=“aBB5VjKMdiY“ width=“600″ height=“350″]
Důvod k oslavě se vždycky najde, ať už to jsou něčí narozeniny, pracovní úspěch, nebo jen to že je dneska čtvrtek. Při popíjení z nás padají zábrany, jsme odvážnější, cítíme se nejchytřejší na světě a objevujeme v sobě dosud skryté síly. Ačkoli, vyvstává otázka zda to vše není jen v naší hlavě. To se ale dozvíme až na druhý den, který sebou přináší (kromě nutnosti rozeslat omluvné smsky) dalšího souputníka alkoholu, všemi obávanou, zákeřnou a nevyzpytatelnou kocovinu. Čili lidově opici.
Ačkoli lékaři a vědci napsali nespočet řádků v odborných textech o tom jak kocovina probíhá, jaké má příznaky a tak dále, v podstatě je to jen následek doznívající intoxikace organismu kombinované s únavou. Pro organismus je totiž zpracování alkoholu velkou zátěží, což vede k úbytku vitamínů a minerálů, což vede k celkové únavě, bolesti hlavy, přecitlivělosti, či dehydrataci. A my se teď podíváme na to, jak s kocovinou zatočit.
První a zaručený způsob jak s kocovinou skoncovat je naprosto společensky nepřijatelný, nepít. Nicméně funguje úžasně a není na škodu ho občas vyzkoušet. Abstinenční mejdany jsou ale poněkud nudné, takže pokud už se chceme trochu opít (což většinou znamená močení na veřejnosti, hádky s pouliční lampou a nablito v květináčích u domovních dveří), musíme se připravit jako na jakýkoliv jiný náročný výkon. Základem je být dobře vyspaný, odpočatý a předtím se dobře najíst, hlavně něčeho s větším obsahem tuku co pořádně zasytí. Takže sníst takovou kachničku se zelím a knedlíčkem je před flámem velmi dobrá výchozí pozice. Při samotném pití je nutné dodržovat základní pravidlo a to NEMÍCHAT. Pokud se budete ládovat pivy, prokládat to vodkou a vínem, kocovina bude mnohem horší a hlavně vám bude řádně špatně. Další důležitou věcí je pít kromě alkoholu i něco nealkoholického, například vodu. Což ovšem většina lidí dělá jen v tom případě, že je potřeba ji použít k zapití alkoholu. Pokud jste se předtím nenajedli, určitě nic nezkazíte když si něco dáte i v průběhu alkoholového opojení, alkohol se naváže na tuky bude vám lépe. Další věcí ze které vás ráno minimálně bolí hlava jsou cigarety. Jistě, dát si cigárko k pivku je pohoda, ale jakmile je člověk opilý, potřeba kouřit se rapidně zvyšuje a vykouřit krabičku za večer nebývá problém. Problém už to ovšem bývá pro váš organismus a ráno to náležitě pocítíte.
A pak přijde ráno. Pokud jste se v nějaké posteli probudili, rozhodně se nedoporučuje v ní válet, držet se za hlavu a křičet že už nikdy pít nebudete (každý přece ví jaká je to blbost). Za prvé byste se měli hýbat. Vylézt z postele, protáhnout se a dát si vydatnou snídani. I když se vám do ní nechce, jídlo pomůže (jak už bylo zmíněno výše). K pití si dejte rozpustný vitamín C, nebo jen vodu s citronem. Vitamín C je váš přítel. A nejlepší rada na konec. Běžte se ven projít, to vám pomůže nejvíce. Ovšem pozor, projít, ne zajít do nejbližší hospody na tzv. vyprošťováka. Ten vám sice na chvíli pomůže, ale poté všechno zhorší. Navíc můžete dopadnout tak, že se budete vyprošťovat každý den po tři dny, jako se to jednou stalo mě. I když to zpočátku chutná, každá následující kocovina je horší a horší. Taky se nedoporučuje dát si velmi oblíbený prostředek proti kocovině, kofein. Káva či cola sice působí blahodárně, nicméně dehydruje a to není to co člověk zrovna potřebuje.
A poslední veledůležitá rada, pokud vás doma čeká nějaká ta žena, určitě nic nezkazíte přinesenou květinou či něčím podobným a to abyste zmírnili výčitky a nadávky za to, že jste pomočili záchod a usnuli v posteli ve špinavých botech.
Ženský orgasmus je něco jako svatý grál. Je opředen spoustou legend a někteří jej marně hledali celý život. Podíváme-li se do mužského mozku, je více než jasné, že pokud vaše přítelkyně, manželka, milenka, nebo náhodná kolemjdoucí opakovaně (nebo nikdy) nedosahují orgasmu, mužská ješitnost mozek zatopí otázkami. Kde je problém? Mám ho malého? Snažím se jak nejvíc můžu… Jistě, vždycky se dá říct: „Může si za to sama, asi je frigidní.“, ale tenhle červík v chlapovi stejně hlodat bude, protože prostě „nesplnil povinnost.“
Nechci být zaujatý proti ženám, dávají nám spoustu fajn věcí jako sex, teplé večeře a ten nejlepší výhled na světě, ale vědci už přišli na to proč tomu tak je, ženy málo cvičí! Tedy, některé ne, ale přesto je dokázáno, že pravidelné návštěvy fitka a vůbec cvičení dopomáhá, kromě pozitivního vlivu na tělo, lepšímu sexuálnímu prožitku. Navíc, ženy v posilovně mají oproti mužům v posilovně jednu značnou výhodu, můžou dosáhnout tzv. coregasmu.
Coregasmus je orgasmus vyvolaný posilováním, přičemž většina žen které ho zažily říká, že příjemné pocity zažily při cvičení břišních svalů. Což je pochopitelné, jelikož dle vědců kteří zasvětili hodně času studiu orgasmu (mají docela fajn práci ti vědci), ženský orgasmus zasahuje kromě klitorisu a pochvy také oblast podbřišku, či celého břicha. Coregasmu lze dosáhnout v málo případech i například běháním, ale většinou jsou to cvičení při kterých se jakkoli namáhá břišní svalstvo. Úsměvné je, že jsem nedávno kdesi na internetu četl o dívce, která dosahuje orgasmu pojídáním zmrzliny. I když podle toho jak vypadala bych jí možná poradil, aby raději vyzkoušela posilovnu.
Coregasmus přitom není žádná novinka, byl objeven už v padesátých letech minulého století, ačkoli v té době byl brán spíše jako problém vadící při tréninku. Podle jisté teorie potřebují ženy pro dosažení orgasmu dosáhnout určitého napětí v dolních končetinách, čímž se pak uvolňují endorfiny a dopamin, které společně se stimulací klitorisu a pochvy vedou ke kýženému cíli. Takto se dá vysvětlit i coregasm, jen je sexuální stimulace nahrazena napětím v břišním svalstvu způsobené cvičením.
Nuže, pánové. Chcete-li vaši partnerku přivést na pokraj extáze, jednoduše ji vyžeňte do posilovny. Nebo se na ni koukejte z gauče s lahváčem v ruce když doma cvičí. Ale dávejte pozor! Na muži samozřejmě výsledek taky záleží a pokud budete v postelové gymnastice špatní, je možné že vás vaše partnerka vymění za rotoped. Raději zapojte fantazii, jelikož coregasmus lze využít i v sexu. Dle výpovědi některých žen co coregasmus zažily, si potés partnerem našli ideální polohu, jež je sice více namáhavá, ale za to je prožitek pro oba (i když hlavně pro ženu) intenzivnější.
