Následující týdny budou ve znamení sportovních svátků. Nejdřív budeme fandit našim „chlapcům“ na Mistrovství světa v hokeji. Na to naváže v polovině června představení naší fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy a vše pak korunuje červencová Olympiáda. Spousta z nás si fandění nedokáže představit bez něčeho dobrého. A tady přichází otázka: když fandíme českému týmu, víme také, jaký je rozdíl mezi našimi tradičními smaženými brambůrky a takzvanými eurochipsy? Odpověď zní jednoduše: obrovský. Stejně jako třeba mezi pivem z malého tradičního českého pivovaru a tím, které se průmyslově vyrábí v obrovských tancích.
A jak to je konkrétně? Pro výrobu eurochipsů se brambory blanšírují: průmyslovým vymýváním v horké vodě plátky přicházejí o většinu přirozených vitamínů a živin. Stává se tak z nich spíš jen „nosič“ chuti z koření a aromat. Fakt, že význam brambory, jejích vlastností a chuti téměř mizí, znamená, že k výrobě eurochipsů lze bez problému použít většinu možných odrůd. Eurochipsy také musí vydržet měsíce v regálech hypermarketů. Aby nezačaly žluknout, dávají se do neprůhledných pytlíků a trvanlivosti se dosáhne navíc přidáním dusíku. Samozřejmě jsou hodně standardizované tvarem a chutí.
V naší zemi ale pořád úspěšně bojuje o místo na slunci výroba tradičních smažených brambůrků. Základnu má hlavně na Moravě: funguje zde několik výrobců, kteří v nadnárodní konkurenci úspěšně drží prapor své řemeslné tradice. Kdybyste jim řekli, že vyrábějí „chipsy“, se zlou byste se potázali. U nich to jsou jen a pouze tradiční moravské brambůrky. Neblanšírují se: brambory se nakrájí, zlehka omyjí studenou vodou a hned se vkládají do horkého oleje. Proto si zachovají bramborovou chuť, cenné živiny i autentickou dužnatou strukturu. Na oleji pouze plavou, nejsou v něm potopené. Je jasné, že na takovou věc se nehodí každá brambora, která na poli vyroste. Vybírají se jen určité odrůdy od spolehlivých dodavatelů. Čerstvě usmažené brambůrky se klasicky plní do průhledných sáčků s obyčejným vzduchem a díky kvalitní logistice jsou většinou na pultech obchodů a restaurací během několika dní od jejich výroby.
Sníst se mají čerstvé, maximálně v horizontu pár týdnů. „Samozřejmě mezi brambůrkou a chipsem je velký rozdíl. My děláme klasické smažené brambůrky; tak, jak se to vždy tradičně dělalo a lidé to měli rádi. Nechceme, aby tradiční brambůrky byly barevné, načančané a převálcované marketingem, ale spíš klasické a přírodní, které akorát zapadají do koloritu českých hospod, barů i obýváků. Jednoduché, domácké. Jde jen o to použít kvalitní brambory, nezbavit je blanšírováním živin, poctivě je nasmažit, zabalit a co nejdřív přinést lidem na stůl. Nic víc,“ říká k tomu Tomáš Krajči, majitel firmy, která ve Slavičíně na Valašsku vyrábí známé Cyrilovy brambůrky.
Tak jaký pytlík si u napínavých zápasů našich reprezentantů letos otevřete vy?